Kdykoliv se náš přední medailer, sklářský umělec Jiří Harcuba ve svém díle vracel ke karolinskému motivu, cítil sílu tématu. Stejně jako ve svých ostatních dílech, i zde akcentoval svou typicky jednoduchou formu zpracování. V díle cítíte Harcubův obdiv ke středověkému panovníkovi.

Dokázal prostými výrazovými prostředky vyjádřit nejen tradovanou a v našich myslích ukotvenou fyzickou podobu, ale snad i něco z jeho povahy, myšlenek a morálních vlastností, jež jsou Karlovi IV. připisovány, a jichž si tak považujeme.

Jiří Harcuba studoval na Středním odborném učilišti sklářském v Harrachově, Státní odborné škole sklářské v Novém Boru a posléze na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (u známého českého sochaře a architekta prof. Karla Štipla). Po absolutoriu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové navrhoval v letech 1954-1958 ryté a broušené sklo pro Výtvarné středisko (později Ústav bytové a oděvní kultury) a spolupracoval na realizaci rytého a broušeného skleněného sloupu prof. Karla Štipla pro EXPO '58 v Bruselu.

Na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou se následně vrátil jako pedagog a v roce 1970 se habilitoval. O rok později ji však musel z politických důvodů opustit. Následně v letech 1971-1990 pracoval jako samostatný výtvarník v oblasti sklářské a medailérské. Od konce 60. let se začal věnovat medailérské tvorbě, zejména návrhům mincí, medailí, řádů, vyznamenání a plaket. Jen v menší míře realizoval také volnou plastiku a výzdobu budov. Od druhé poloviny 70. let absolvoval řadu studijních pobytů v zahraničí a posléze zde působil i pedagogicky.

Po roce 1989 se vrátil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a v roce 1991 se stal jejím rektorem. Později založil také Mezinárodní školu Dominika Bimana specializovanou na rytí skla. V roce 1966 a v roce 1993 byla dle jeho návrhů realizována oběžná pětikorunová mince.