Co spojuje legendu českého sklářství a medailérství Jiřího Harcubu se sv. Jiřím, který je patronem mnoha zemí, profesí, a zejména skautů? Ano, shodné křestní jméno. Tvůrce medaile Vladimír Oppl však toto spojení vnímal osobněji, cítil v něm mnohem silnější symboliku. Jiří Harcuba mu byl celoživotním přítelem, k němuž navíc choval nezměrnou úctu. Jako vášnivý fotograf mnohokrát zachytil kolegovu tvář při práci i ve chvílích společného odpočinku. Znal ji lépe než kdokoli jiný. Také díky tomu se mu podařilo vtisknout jí na medaili fluidum lidskosti, jež z ní vždy vyzařovalo. I když jste Jiřího Harcubu nikdy neviděli, z pohledu na portrét Vladimíra Oppla vycítíte, že to byl dobrý skromný člověk, jemuž jste mohli za všech okolností věřit a který si dokázal stát za svou pravdou. Muž díla a tvorby, nikoli planých slov.

Konotace s osudy svatého Jiří je patrná. Budoucí světec – byť byl z křesťanské rodiny – sloužil v římské armádě, kde si budoval úspěšnou kariéru. Když však císař nařídil perzekuce křesťanů, režimu se vzepřel. Čekaly ho za to mučení a poprava. Jiřího Harcubu po roce 1968 sice „jen“ vězení a exil, ale… Oba Jiří na medaili spojuje také symbol draka. Světec byl vnímán jako drakobijce, protože podle legendy zachránil před pozřením netvorem kyrénskou princeznu. Jiří Harcuba se zase prakticky po celý život potýkal se saněmi totality. Navíc byl podle čínského horoskopu Drak a asijské umění a filozofie jej vždy přitahovaly.

Vznikla medaile, která obě výrazné osobnosti spojuje, glorifikuje. Z averzu na nás hledí Jiří Harcuba v nejlepších letech, na reverzu Jiří právě vráží kopí do drakova chřtánu. Není to však sv. Jiří v tradiční rytířské zbroji. Je nahý, s rozevlátou hřívou vlasů, v níž se skrývá duchovní a bojovná síla. V podání Vladimíra Oppla je zosobněním nikoli služby v něčích barvách, ale svobody. I tvůrčí. Odvahy postavit se přes svou zranitelnost zlu.