Cyklus s názvem Pověsti českých zámků je plný mýtů, záhad a pohádek. Třetí stříbrná mince České mincovny připomíná pověst o královně víl z Vranova nad Dyjí.

Na skalní ostrožně nad pravým břehem řeky Dyje stojí zámek Vranov, kde kdysi dávno žil rytíř, jeho manželka a dvě malé dcery. Dívky si často hrály v údolí pod zámkem, ale jednoho dne se zatoulaly. Bloudily, plakaly a marně hledaly cestu domů. Naštěstí narazily na studánku, kde se jim zjevila krásná žena se zlatými vlasy a drahokamem na čele. Děti utěšila a ukázala jim cestu domů. Byla to královna víl jménem Felicie, která u čistého lesního pramene žila se svými družkami. O její kráse a kouzelné moci si lidé vyprávěli pověsti, ale jen málokdo ji spatřil. Záhy se to však podařilo i samotnému rytíři, kterého ke studánce zavedl pronásledovaný jelen. Tentokrát nešlo o vlídné setkání – zachmuřená Felicie zámeckému pánovi nařídila, aby lesní zvěř, která je pod její ochranou, už nelovil. Vášnivý lovec váhal, ale nakonec uposlechl a nelitoval toho. Královna víl mu od té doby pomáhala a dávala dobré rady. Život na Vranově byl šťastný, jenže pak přišla tragédie – zámecká paní se navzdory vílině varování vydala se svým manželem do Znojma, zřítila se do propasti a zahynula. Zdrcený rytíř prosil vílu o pomoc a ta se rozhodla, že se stane jeho novou ženou a bude se starat o jeho děti. Vymínila si však, že noci bude trávit mimo zámek, a rytíř musel přísahat, že po ní nebude pátrat. Dlouho žili spokojeně, ale jednoho dne zvítězila zvědavost. Rytíř se v noci vydal k prameni, kde spatřil Felicii, jak tančí ve středu svých družek. Ještě nikdy nebyla tak krásná, a tak roztouženě vykřikl její jméno. Víly rázem zmizely a zůstala jenom jejich královna. Se slzami v očích se s rytířem rozloučila a rozplynula se. Vranovští na ni nikdy nezapomněli – ještě na smrtelném loži zámecký pán šeptal její jméno a jeho dcera pak nad pramenem nechala postavila kapličku ozdobenou postavami tančících nymf…