Zlatý dukát K. J. Erben, Kytice - Polednice

Motivem pátého zlatého dukátu ze sedmidílného cyklu inspirovaného Kyticí Karla Jaromíra Erbena se stala báseň s názvem Polednice.

Strach máme spojený především s neznámem číhajícím v temnotě noci. Erbenova balada, kterou ovlivnily slovanské pověsti, však dokazuje, že hrůzostrašný příběh se může odehrát i za bílého dne. „Jako půlnoc, tak i pravé poledne má, dle podání lidu, své zlé bytosti, ježto zvláště od jedenácté hodiny do dvanácté svou záhubnou moc provozují. Tyto druhé slovou polednice neb poludnice, aneb jen vůbec divé ženy. Proto se také neradí v pravé poledne choditi po lesích, neb že by divá žena na člověka poslala blud,“ napsal básník v doslovu k baladě, která pojednává o matce, jež v rozčilení zavolá na své dítě zlou bytost. Před polednicí ho sice nakonec ochrání, ale ze strachu ho k sobě tiskne tak silně, až ho udusí. V krutém duchu Erbenovy filozofie je tak potrestána za to, že se zpronevěřila mateřské lásce.

Autorem averzní strany dukátu je Mgr. Petr Horák, který se při tvorbě reliéfu nechal unést depresivní atmosférou Erbenovy sbírky. Ve dveřích stojí nelidská polednice, která natahuje ruku k vyděšené matce s dítětem v náručí. To, že je pravé poledne, prozrazují ručičky hodin a odbíjející zvon. Reverzní strana, která je dílem MgA. Jana Háska a která je společná celé sérii, pak předkládá bohatý pugét, ve kterém se vedle nejrůznějších květin ukrývá lidská lebka.