Stříbrná medaile Národní hrdinové - Dagmar Šimková

Cyklus České mincovny Národní hrdinové představuje další ženu – stříbrná medaile vypráví příběh Dagmar Šimkové.

Dagmar Šimkové bylo třiadvacet let, když byla zatčena Státní bezpečností. Distribuovala totiž letáky, které zesměšňovaly komunistické prezidenty, a ukrývala dva vojenské zběhy, kterým chtěla pomoci za hranice. Dívka k tomu měla řadu pádných důvodů – komunistický režim jí kvůli jejímu „buržoaznímu původu“ zabavil rodinný dům a zakázal jí vysněné studium na vysoké škole. Soud ji odsoudil za „protistátní činnost“ k osmi rokům vězení. Prokurátorovi to však připadalo málo, a tak byl trest zvýšen na patnáct let. Odsouzená se přesto svým trýznitelům postavila čelem a dala jim jasně najevo, jak ji mrzí, že proti režimu nestačila udělat víc… Vystřídala řadu krutých věznic a poté, co uprchla a byla dopadena, jí byl trest prodloužen na osmnáct let. Ani po propuštění z vězení její ponížení nekončilo – musela totiž státu splácet dluh za to, že ve vězení jako katolička odmítala pracovat o nedělích… Když přišel rok 1968, Dagmar se přirozeně zapojila do revolučního dění. Podílela se na založení organizace politických vězňů K 231, ale velmi rychle jí došlo, že změna nakonec nenastane. Před dalším vězněním se rozhodla utéct do Austrálie. Tam vystudovala dvě vysoké školy – svobodná umění, archeologii, starověkou historii, psychologii a sociologii. Absolvovala kurz pro manekýnky a kaskadéry, naučila se techniku výroby smaltovaných obrazů, pracovala jako terapeutka ve věznici a zapojila se do činnosti Amnesty International. A nakonec napsala knihu. Autobiografie s názvem Byly jsme tam taky je výpovědí nejen o zvěrstvech páchaných pokřiveným režimem, ale také o velké vůli přežít, o přátelství trpících a o zoufalé snaze zůstat lidmi i v nelidských podmínkách.

„Na rubové straně je za mříží patrný letící racek – symbol svobody, jehož křik odsouzená zaslechla naposledy před zapadnutím vrat věznice a poté opět na svobodě v Austrálii. Číslo 23 se stylizovanými okvětními plátky vyjadřuje dobu mládí, číslo 14 roky protrpěné ve vězení a číslo 29 roky života po propuštění na svobodu. V horní části je v opisu uveden text DOBA ODPOUTALA VŠECHNO ZLO Z ŘETĚZU – citát z výše zmíněné knihy, který připomíná krutost vězeňského prostředí v době budování socialismu,“ vysvětluje akademický sochař Jiří Dostál. „Lícní straně dominuje portrét Dagmar Šimkové inspirovaný fotografií, která byla pořízena před jejím zatčením. V horní části kompozice je v opisu uvedena část odvážné řeči, kterou Dagmar Šimková pronesla před porotou v době věznění – LITUJI, ŽE JSEM NEMOHLA UDĚLAT VÍCE PROTI TOMUTO REŽIMU,“ dodává autor stříbrné medaile.