Medaile vytvořená Adamem Alvou Fejfarem nechává rozhodnutí na každém z nás. Její averzní strana nese hejtmanovu tvář s nezbytnou páskou přes oko. Umělec ztvárnil Žižku jako divoce vyhlížejícího muže ošlehaného léty prožitými v lapkovských družinách i žoldnéřských službách. V jeho nitru však plane oheň víry, který jej stravuje uvnitř i žene vpřed. Ostatně sám Žižka se označoval jako „horlitel pro Boží zákon obzvláštní“.

Na averzu medaile vidíme Žižku sedícího na koni. Mohutný oř prozrazuje inspiraci sochou na pražském Vítkově. Sám vojevůdce tu ovšem není zobrazen v triumfální póze, ale jako odhodlaný muž, který nahrben čelí vichrům tohoto světa. Jako člověk, který je jen se svou vírou a s hrstkou věrných, kterou tušíme ve vozové hradbě v pozadí, připraven bojovat za svou pravdu – třeba i proti všem.

Na jedné straně divoký výraz v portrétu zbojníka. Odvaha, statečnost, přísnost, horlivost a mýtus své doby… Na druhé straně jednooký velitel a jeho kůň čelí větru stejně tak, jako muselo husitství čelit všemu, co se na ně valilo.

Zprvu zbojník, lapka, amnestovaný kriminálník. Není divu, že na tuto historickou osobu jsou tak rozdílné pohledy. Jan Žižka se svým kladným i záporným otiskem nesmazatelně vryl do naší historie, ale nebýt jeho, husitství by nepřežilo.

Na jednom se ale shodují Žižkovi zastánci i odpůrci: táborský hejtman byl zcela mimořádnou osobností, která ovlivnila osudy naší vlasti na staletí. O tom svědčí ostatně i to, že spory o Žižku neutichají ani dnes, kdy si připomínáme 600. výročí jeho smrti u Přibyslavi v roce 1424.